Josef Čapek

Josef Čapek patřil k vůdčím osobnostem české předválečné umělecké avantgardy. K jejímu hnutí se přidal podobně jako Otto Gutfreund až v období nástupu kubismu. Velký význam pro něj měla cesta do Paříže v roce 1910, kde se setkal s francouzským moderním uměním, ale i s uměním přírodních národů. Čapek se vedle malířství věnoval spolu s bratrem Karlem také literatuře a teoretické práci. Byl redaktorem Uměleckého měsíčníku, po roztržce ve Skupině výtvarných umění redigoval Volné směry. Josef Čapek byl moderním humanistou, byl otevřený vůči všem inspiracím, které hýbaly mezinárodní avantgardou. V centru jeho malířského zájmu byl od samého počátku člověk jako bytost, která je součástí moderní civilizace se všemi jejími atributy i sociálními a psychologickými aspekty. Slavný obraz Kolovrátkář patří spolu s Harmonikářem z Národní galerie k prvním zásadním a velkorysým realizacím, v nichž se po období hledání jakoby najednou vynořil Čapkův nenapodobitelný osobní styl založený na principech syntetického kubismu, který se po období analýzy začal prostřednictvím citací jevové skutečnosti navracet k jejímu celistvému uchopení. Schematické, téměř osově soustředné figury, složené z geometrických útvarů, zahajují celou galerii různých sociálních typů, v nichž Čapek dlouho dopředu předpověděl tendence směřující k poválečnému civilismu a poetismu.